Profesní stipendia

Profesním stipendiem na 3 roky jsme podpořili Jana Hábla, zakladatele Centra rozvoje charakteru. Stipendium Janovi umožní lépe se soustředit na priority tématu rozvoje charakteru ve výuce na českých školách a začleňování tématu charakterové výchovy do pedagogického vzdělávání.

“Dvacet let se podílím na přípravě budoucích učitelů. Současný vzdělávací systém se zaměřuje na výkon a měřitelné výsledky. Vnímám, že se zanedbává rozvoj charakteru. Přitom již Komenský věděl, že „člověk učený, ale nemravný jest břemenem země“. Proto usiluji o systémovou změnu v přípravě budoucích učitelů tak, aby učitelé kromě didaktických dovedností uměli též rozvíjet osobnost a charakter. Aby se naplnil Komenského ideál, že škola má být „dílnou lidskosti“.

Jan po studiích filozo­fie výchovy při University of Wales působil jako učitel angličtiny, věnoval se výzkumu v Komenského institutu v Praze, přednášel na univerzitách v Hradci Králové a v Ústí nad Labem v oborech na rozhraní pedagogiky, antropologie, etiky a historie vzdělá­vání. Je autorem titulů např. Na charakteru záleží, problém učitelnosti dobra (2020), I když se nikdo nedívá, fundamentální otázky etického vychovatelství (nakl. P. Mervart 2015), Aby člověk neupadal v nečlověka (nakl. P. Mervart 2015), Učit (se) příběhem. (Host 2013), On being human(e) (Wipf&Stock 2017). 

Pátým rokem pokračovala podpora Martina Loučky, zakladatele Centra paliativní péče, kterého jsme podpořili profesním stipendiem. Martin působí též jako odborný asistent na oddělení lékařské psychologie 3. LF UK a psycholog na oddělení paliativní péče Fakultní Thomayerovy nemocnice. Centrum paliativní péče, které založil v roce 2014, cílí na zlepšení podmínek pro důstojnou péči o umírající. Skrze vzdělávací, výzkumné a osvětové projekty pomáhá Centrum hospicům, nemocnicím, domovům pro seniory nebo třeba záchranným službám lépe pečovat o pacienty v závěru života a jejich rodiny.

„Se Soňou a Milošem jsem se potkal ještě krátce před založením jejich Nadace. Je to pro mne dodnes neuvěřitelný příběh, kdy mi neznámí lidé napsali krátký email, že by se chtěli potkat a promluvit si o možnostech podpory naší činnosti. Nevěděl jsem, jestli nám chtějí koupit do kanceláře kávovar a o čem budeme mluvit. Na prvním setkání mne zaskočili otázkou, co bychom potřebovali. Brzy jsem ale pochopil, že manželé Krejníkovi přemýšlejí o dlouhodobé a velmi efektivní formě filantropie. Po řadě dalších jednání se stali jedněmi z našich největších partnerů a díky jejich podpoře jsme realizovali několik skvělých projektů.

Profesní stipendium, které jsem od nich obdržel já osobně, mi zcela zásadně ovlivnilo život. Bez jejich podpory bych nebyl dnes tam, kde jsem. Má práce mne velmi baví a jsem rád, že vedle práce v nemocnici můžu velkou část své energie věnovat změně systému. Za tímto účelem jsem založil Centrum paliativní péče a jsem hrdý na to, co se nám za devět let podařilo. Nebylo to ale vždy jednoduché. Měl jsem několik krizí, kdy jsem si říkal, jestli to má cenu. Nabídka Soni a Miloše Krejníkových podpořit mne osobně přišla zrovna v takovém okamžiku a zásadně ovlivnila mé rozhodnutí zůstat   v Česku a pokračovat v práci odsud. Jsem jim za to ze srdce vděčný. Obdivuji jejich velkorysost a odvahu rozhodnout se pro tento typ podpory, která je v Česku vzácná.“

Čtvrtým rokem pokračovala podpora Dalibora Dostála, zakladatele a ředitele organizace Česká krajina. Organizace, kterou Benetheo podporuje také grantově, se věnuje obnově přirozených procesů a zmírňování dopadů klimatických změn na krajinu. Dalibor v roce 2015 spoluzaložil unikátní rezervaci v bývalém vojenském prostoru Milovice, prvním místě na světě, kde se v jediné rezervaci vyskytují všechny tři druhy velkých kopytníků – divocí koně, zubři a zpětně šlechtění pratuři. Ti mají nesmírně pozitivní vliv na růst biologické diverzity hmyzu, rostlin i drobných zvířat, včetně přežití a šíření ohrožených druhů. S Daliborem jsme zároveň rozvinuli úzkou nefinanční spolupráci na strategii rozvoje a udržitelnosti organizace, která pomůže celý koncept šířit dále, skrze vzdělávání a zakládání nových nestátních rezervací.

„Původně jsem na projektu pracoval plně při zaměstnání, což by s nárůstem aktivit i administrativních povinností souvisejících s rezervací již nebylo při nejlepší vůli
možné. Když mě Miloš Krejník oslovil, byla to pomoc v hodině dvanácté. Naše rezervace právě čelila nejsilnějším likvidačním tlakům ve své historii, a i díky nabídnuté podpoře jsme mohli toto složité období přežít. Následná spolupráce s Nadací Benetheo pak na tuto podporu navázala a dále ji rozvíjí.

Příroda je nezbytným základem našeho života, zdraví i štěstí. V posledních desetiletích ji bohužel aktivity člověka značně poškodily, jsem rád, že díky stipendiu můžeme obnovovat jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších koutů naší přírody a s pomocí velkých kopytníků úspěšně léčit dříve nemocnou krajinu. Bez profesního stipendia si nyní nedokážu fungování naší organizace a provoz rezervace velkých kopytníků představit.“